On Friday, June 06, 2003 1:37 AM [GMT+1=CET], Robis Key <robis@tiscali.cz> wrote: > dalsi z rady eurorealistu > PS: je vubec nekdo, kdo o sobe tvrdi neco jineho. Totiz to, ze je > treba eurOptimista (a to O by klidne mohlo byt hvezdickovane) nebo > naopak europesimista (tady uz bez hvezdicek). Asi ne, protoze volba > pesimismus-optimismus je dost o citech a o tom, co pride po nich - > pocitech a ty se do tak rozumove tematiky, jako je vstup do EU, plest > nemaji, a tak by to urcite snizilo hodnotu nazoru i vypovedi takoveho > (opt/pes)imisty (nehodici se skrtne). Takze chci tim rict, ze sem > rad, ze prispivam do diskuze samych rozumnych lidi - realistu. Nejvic mi vadi to, ze v referendu budeme hlasovat o uplne jine EU nez do ktere potom budeme vstupovat (a jeste do uplne jine EU vstupovaly ty staty, ktere nam vlada dava za priklad v tech stupidnich reklamach). Nelibi se mi moc ani ta stavajici EU a jeste vic se mi nelibi jeji smerovani (resp. to kam EU tlaci Francie s Nemeckem) a proto budu hlasovat "NE". V dobe, kdy tam vstupovalo treba to Portugalsko, Irsko nebo Recko bych za tehdejsich podminek vstupu a za tehdejsiho stavu a smerovani EU (nebo dokonce EHS) byl vsemi deseti pro, ale to kam EU dovedla evropska (hlavne francouzska a pozdeji se pripojivsi i nemecka) levice (a s ni ruku v ruce jdouci byrokratizace a regulace kdeceho) se mi ani trochu nelibi a to jde jenom o hospodarstvi. Pokud jde o zahranicni politiku (pod vedenim Francie), zacinam z toho mit vylozenou hruzu PS: Porad mi nejde do hlavy proc ma najednou EU tak enormni zajem abychom k nim vstoupili ... viz treba nedavna navsteva Koka, nynejsi Verheugena apod., kdyz jeste nedavno davali vsemozne najevo jak o nas nestoji ... Ivos C. V dnesnim uvodniku na http://pes.eunet.cz to popsal moc hezky Mroz: Týden před referendem Do referenda o vstupu do EU zbývá týden a vládní kampaň se stále omezuje na představu, že unie je vlastně prasečinec, když záleží jenom na tom, co se lije do koryt a jak měkce Brusel podestýlá. Česká veřejnost na tento vládní špek zřejmě ochotně skočila, neboť ministr zahraničí Svoboda v TV pořadu "Na hraně" hájil kampaň tvrzením, že lidé se na besedách o EU beztak jenom ptají, jakou budou mít penzi a co zdraží. V optimistických odpovědích na ekonomické dotazy je pak těžiště vládní kampaně, která EU líčí jako onu pohádkovou zemi, kde pečení holubi létají do huby. Ponechejme stranou otázku věrohodnosti takové kampaně a všimněme si toho, o čem v ní nepadlo ani slovo - o strategických a bezpečnostních otázkách, jež se vstupem do unie souvisejí. EU je v současnosti v přestavbě a z pouhého ekonomického společenství se mění ve státní útvar, který by měl disponovat nejenom vlastním prezidentem, ale i ministrem zahraničí a též prokurátorem. To zásadně mění situaci, neboť na globální scénu veřejně vystoupí zatím skrytý mocenský hráč. Nahlédnutím do historie lze doložit, že státy vznikaly "vynuceným" procesem jako obrana před konkrétními existenčními a bezpečnostními riziky. Příklad: Když čeští stavové zvolili za krále Habsburka a přispěli ke vzniku podunajské monarchie, hnal je strach z Turků - a úpadek habsburského impéria započal v tom okamžiku, kdy osmanská hrozba pominula. Je proto legitimní ptát se: Proti jakým rizikům má tedy chránit Evropu superstát, který prosazují Němci a Francouzi, když ekonomické zájmy by pokrylo stávající společenství? Tato otázka vyvolává celé klubko dalších geopolitických otázek - aniž by občan znal odpověď. Proč otázka nejasného strategického dobrodružství, do něhož se EU žene, nebyla nijak reflektována vládou a předestřena v rámci kampaně veřejnosti? Existují vůbec vládní strategické studie, které by v různých scénářích zhodnotily pozici a možnosti Česka při tom kterém stupni federalizace EU? Na to by měl odpovědět pan ministr Svoboda a ne na to, jaké budou unijní důchody. To, že EU strategicky hazarduje, prokázal prubířský kámen iráckého konfliktu. Odmítavý postoj ke společnému boji proti terorismu a "spřízněným" režimům, jenž projevily právě ty kontinentální mocnosti, které jsou hnacím motorem unijní federalizace, by měl vyvolávat velice znepokojivé představy - především u vlády takového státu, jakým je Česko. Jestliže není strategickým zámyslem federalizované EU integrovaná obrana proti terorismu, tak co jím vlastně je?! Znamená vzteklá vyhrůžka francouzského presidenta Chiraka na adresu těch východoevropských států, které projevily byť nesmělou touhu podpořit USA v iráckém tažení, že cílem federalizace EU má být kontrola východoevropského prostoru, kde po pádu SSSR vzniklo mocenské vakuum a jež vyplnilo NATO? Je možno za konstrukcí evropského superstátu vidět strategický zámysl pak atlantickou alianci - tedy USA - z tohoto prostoru vytlačit? Netvrdím, že odpověď na tyto otázky zní ano. Tvrdím ale, že odpovědná česká vláda by si je měla položit a mít v záloze odpovídající strategie, jimiž se bude po vstupu unijní politika České republiky řídit. Avšak z průběhu vládní kampaně vyplývá, že nic takového neexistuje. Jenom ta představa prasečáku. Mrož
This archive was generated by hypermail 2.1.3 : 06. 06. 2003, 14:34 CEST