Zdar,
tady je moje troska do mlyna:
> Jednim z duvodu pro nabozenskou cinnost je to, ze samotny materialni
> pokrok neposkytuje trvalou radost nebo uspokojeni...
Když jsem jako dospivajici pubertak (tehdy jeste ateista) pozoroval
chovani lidi kolem sebe i svoje vlastni, tak jsem dosel k podobnemu
zaveru. Zdalo se mi, jakobychom honili motyla, ktery vzdycky nakonec
zase uleti. U sebe jsem si pak vsiml toho, ze vztah mezi pocitem
radosti a vnejsimi okolnostmi je podobny matematicke derivaci. Kdyz
se vnejsi okolnosti meni k lepsimu, mam radost. Stejne tak, kdyz se
podminky zmeni k horsimu, jsem smutny. To jsou ale jen prechodne jevy
("cas zahoji vsechny rany..."). Kdyz se vnejsi okolnosti nemeni, po
kratsi nebo delsi dobe se nalada ustali na jakesi stredni hodnote.
Tedy pokud chci byt stastny (stesti = prevladajici pocit radosti),
mam dve moznosti: budto porad menit vnejsi okolnosti k lepsimu, a tak
znovu a znovu vyvolavat prechodnou radost. Anebo nejak zpusobit, aby
se zvedla ta stredni hodnota, ke ktere se vychylky nalady vzdycky
vraci. Ta druha moznost se mi zdala slibnejsi, a to byl jeden z
duvodu, proc jsem se stal krestanem. Vira v Boha totiz prinasi
nadeji, a to je prave to, co trvale zveda onu stredni hodnotu
zivotniho pocitu.
To neznamena, ze se nestaram o vnejsi okolnosti, at uz materialni
nebo jine. Staram - ale ne proto, aby mi daly dobry pocit. Zivotni
pohodu cerpam odjinud.
> zajimaly by mne i nazory pritomnych krestanu.
Vetsina lidi se zameruje na vnejsi veci: koupi si nove pececko (auto,
barak, vrtulnik, zenu :-), aby mu prinesly spokojenost. Buddhista si
mysli, ze tudy cesta ke stesti nevede a tak se soustreduje na sve
nitro. Krestan ma za to, ze ani tudy cesta nevede, ze to je jakoby se
topici clovek snazil sam sebe vytahnout za vlasy z vody. Proto se
radeji soustreduje na Boha, ktery je _nad_ nim, a najednou vidi, ze
uz se netopi.
Petr Hajciar
http://phajciar.hyperlink.cz
This archive was generated by hypermail 2.1.2 : 10. 08. 2001, 14:33 CEST