>...Jestlize budeme radost odvozovat jen od samotne mysli, >bude to radost skutecna a trvala. ponekud prilis filosoficka formulace. radost je konec koncu vzdycky jen jednim z primych _projevu_ mysli. a trvala radost je imho patologicky jev, ktery muzeme obcas videt v bohnicich... >Zadna radost se nevyrovna poteseni, jez vznika z duchovni >cinnosti... ja bych mozna spis rekl z _dusevni_ cinnosti. co je to vlastne "duchovni cinnost"? ma to nejakou realnou definici? >Toto je nejvyssi radost a svou povahou je konecna... ??? co tim chce _basnik_ rici? :) >radost i bolest ma dusevni puvod; nabozenstvi jsou potrebna, >nebot bez nich nelze ovladnout mysl. ano, radost i (dusevni)bolest ma bezesporu dusevni puvod. tedy biochemicko-elektricky puvod, presneji receno. a jaka ma byt presne semantika pojmu "ovladnout mysl"...? skromne se domnivam, ze svou mysl jsem schopen ovladat tak, jak to ja osobne potrebuju, resp. jak _mi_ to dostacuje. a za celej dlouhej zivot jsem k tomu nepotreboval zadny bohy, zadnou "duchovni cinnost", natozpak nabozenstvi. bye, spock.
This archive was generated by hypermail 2.1.2 : 10. 08. 2001, 14:33 CEST