problém, který je spojen s velikostí disků, je limit systému FAT 16 a potažmo též VFAT (ve Windows 95), jež dokáží obsloužit disk do velikosti 2 GB. Vychází to z nejvyššího možného počtu clusterů (nejmenších adresovatelných bloků na disku) 65 536 a z maximální velikosti clusteru 32 768 bajtů, které umí adresovat. Tento problém nelze v DOSu ani ve starších verzích Windows 95 obejít, a nutí uživatele dělit disk na menší partitions. V případě třeba 7GB disku může být rozdělení na 4 disky velmi nepříjemné. Další problematickou vlastností takhle velkých partitions pod DOSem, resp. Windows 95, je délka clusteru.V tomto případě má cluster délku 64 sektorů disku, tedy 32 768 bajtů. Nejmenší blok, jejž lze tímto systémem přidělit, činí právě 32 768 bajtů. Proto jakýkoliv soubor, který má méně než 32 kilobajtů, například AUTOEXEC.BAT se svými typickými 150-200 bajty, zabírá na disku právě 32 kilobajtů. Tímto způsobem uživatel přichází o místo na disku, zvlášť u aplikací, jež využívají velké množství malých souborů, třeba účetních programů pod MS-DOSem. Souborový systém FAT16 byl odbourán až ve Windows 95 OSR 2.1, kde byl nahrazen FAT32. Ta je součástí také Windows 98.Z limitů FAT16 nemusíte mít obavy třeba při použití systému HPFS v OS/2 nebo NTFS ve Windows NT.
dle:
Tomáš Bučina, TestCentrum IDG