Uz nekolik let se americky ropny gigant Unocal snazi vyjednat s Talibanem povoleni vybudovat ropovod pres Afghanistan do Pakistanu a dal k arabskemu mori. V prosinci 1997 navstivila delegace duchovnich z Talibanu Spojene staty a dokonce se setkala s ciniteli americkeho ministerstva zahranicnich veci a s rediteli firmy Unocal v Houstonu. Tehdy jaksi zaliba Talibanu ve verejnych popravach a jeho zachazeni s afghanskymi zenami Americanum jako zlociny proti lidskosti nevadily. Behem nasledujiciho pul roku vyvolaly na Clintonovu vladu v teto veci silny natlak stovky americkych feministickych organizaci. Podarilo se jim zabranit dohode. A ted prichazi velka sance americkeho ropneho prumyslu. V Americe ovladaji zbrojni prumysl, ropny prumysl, vetsinu hlavnich sdelovacich prostredku a americkou zahranicni politiku tytez tesne provazane podnikatelske kruhy. Proto by bylo posetile domnivat se, ze se o zbranich a o rope a o dohodach o prodeji zbrani bude radne hovorit ve sdelovacich prostredcich. A v kazdem pripade pro sokovane, zmatene lidi, jejichz hrdost byla prave zranena, jejichz milovani byli tragickym zpusobem usmrceni, jejichz hnev je cerstvy a ostry, zni nesmysly o "stretu civilizaci" a o "dobru proti zlu" presvedcive. Cynicky je rozsiruji vladni mluvci jako kazdodenni davky vitaminu ci prasku proti depresi. Pravidelne davky techto leku zajistuji, ze kontinentalni Amerika zustava zahadou, jako byla vzdycky: podivne izolovanym narodem, jemuz vladne promiskutni vlada, patologicky zavisla na zasazich v jinych zemich sveta. bl
This archive was generated by hypermail 2.1.2 : 26. 10. 2001, 08:36 CEST