Dobrý deň Dusi, Dňa 13. apríl 2000, o 14:50:26, si o Muzum, nespokojenych se svou zenou napísal: > Doporucuji http://www.neknihy.cz FEXT, stin z temnot. Je tam pekny > popis, co je to Bozi soud i jak funguje. Mnohym vericim i nevericim by > se panenky protocili! > zavazal jsem se dilo nesirit, ale dvoustrankovy vytah by snad nikoho > neurazil, pokud bude zajem. Poplaąeně jsem se posadila a rozhlédla. Na nevelikém kameni, sotva pět metrů ode mě, seděly dvě bytosti a zvědavě si mě prohlížely. Rygyňové! Zachvěla jsem se. Podle dvou sluncí na jejich obloze byla pravdě nejbližąí moje domněnka. Mimozemą»ané! »Dobrý den!ť pozdravila jsem je. »Vítej u nás!ť ozvalo se jako odpověď. Současně se oba medvídci sesmekli z vrąku kamene, postavili se a zamířili ke mně. Rychle jsem se zvedla na nohy, abych je přivítala. Byli přesně takoví, jak mi je líčil Jíra a po něm Jarmilka. Měli na sobě stejnou rudohnědou kombinézu jako já, ale byly jim vidět jen světélkující oči. Sahali mi sotva kousek nad pás, ale zřejmě to nebyly děti. Viděla jsem, že mají vzadu ocas, ale ne jak jsem si až dosud představovala, typicky čertovský a s bambulkou na konci. Měli jej silnějąí a nepřílią dlouhý. Na hlavách neměli přilbičky, jak tvrdil Jíra, ale hlavy měli celé trochu do ąpičky, jakoby opravdu nosili pod kombinézou starogermánskou přilbu bez rohů. Lidé se vždy podvědomě snaží vąechno neznámé připodobnit k tomu, co už znají. První automobily byly proto popisovány jako kočáry bez koní a v rozvojových zemích dosud mnozí lidé nazývají letadla kovovými ptáky. Jarmilku zřejmě nenapadlo jiné přirovnání než medvídci, Jíra použil označení ďáblíci. Měla jsem ale dojem, že ze vąeho co znám se nejvíce podobají oblečeným dinosaurům. »Ano, nemýlíą se. Opravdu máme nejblíže k tomu, co si ty o nás myslíą,ť uslyąela jsem okamžitě jejich odpověď. »Proto jsi k nám ale nepřiąla,ť otázali se mě přísnějąím tónem. »Co tě vedlo ke tvé žádosti o setkání?ť »Chtěla bych se něco dozvědět,ť vyhrkla jsem. »Dozvědět? Proč?ť »Protože mě doopravdy mrzí, že tak málo vím.ť »Jenom to? Domnívali jsme se, že jsi nás přiąla poprosit o něco, co jsme dosud nikomu z vaąeho světa nedarovali.ť »Když mi něco darujete, ráda to přijmu,ť odtuąila jsem. »Ale to není důvod, proč jsem tady. Chtěla bych opravdu znát více než útržkovité zlomky vědomostí.ť »Víą už teď mnohem více, než vąichni ostatní lidé vaąeho světa. Jako první tě napadlo hledat nás mimo váą svět. Navíc jsi první kdo přiąel ke golovyrgu s jasným úmyslem setkat se s námi. Proto jsme ti poskytli tuto výjimku. Ale proč jsi se o to tak snažila?ť Zarazila jsem se. Že by to vážně přede mnou jeątě nikoho nenapadlo? »První jsi dala najevo, že chceą jednat přímo s námi. Že jsi uhodla náą vesmírný původ, tomu se nedivíme, spíąe tomu, že to dosud nikoho z vás nenapadlo. Ale co tebe přimělo tak usilovně se snažit o přímý kontakt?ť »Protože si myslím, že setkání naąich světů bylo trochu málo znát. Možná jste si o nás zjistili, co jste potřebovali vědět. My vąak o vás víme málo...ť »Vy nevíte skoro nic ani sami o sobě,ť pokárali mě. »To je pravda - ale o vás víme jeątě méně.ť »Nebylo by dobré, abyste o nás věděli více.ť »Proč si to myslíte?ť »Protože vás už trochu známe.ť Jejich myąlenky najednou ztvrdly, až jsem se otřásla. »Co o nás znáte?ť vyhrkla jsem. »Patříte k velice krutému živočiąnému druhu. Ve vesmíru není mnoho světů, jejichž obyvatelé by byli na sebe navzájem tak krutí, jako dovedou být lidé z vaąí Země.ť »Ne vąichni!ť namítla jsem. »Ne vąichni, jen větąina.ť »Nemyslím, že by to byla větąina,ť odporovala jsem jim. »Byli jste u nás v době Třicetileté války, mohlo se vám tedy zdát, že náą svět je ąpatný a krutý. Ale od těch dávných dob se mnohé změnilo!ť »Ano, známe. Osvětim, Dachau, Hiroąima, Nagasaki. Téměř bez ustání se navzájem zabíjíte, jen se občas střídají osoby a místa, zatímco zločinů přibývá - a s nimi mrtvých. Tisíce, statisíce, miliony mrtvých.ť »Ne vąude. Jsou na Zemi místa, kde se nezabíjí.ť »Máme o vás hrozné zprávy. Momentálně je sice na větąině povrchu vaąeho světa klid, ale co je to platné, když každý rok desetitisíce lidí umírají násilnou smrtí. To nepopřeą.ť »Nepopírám to. Chtěla bych tomu zabránit, jen nevím jak. Až teprve v poslední době nám pomáhají zmenąovat zlo naąeho světa pomůcky, které jste nám darovali, ale vąechno je teprv v počátcích.ť »Víme o tom,ť přikývli. »Ale víme i o přísluąníkovi vaąí civilizace, který bezdůvodně zahubil dítě okamžik předtím, než probudil golovyrg.ť Zachvěla jsem se. Jistě ąlo o soudce Folkerta. »Právě toho máme na mysli.ť »Ano, ten člověk byl zlý,ť připustila jsem. »Takových máte spousty i v tak zvaných klidných místech. A to i dnes, ne jenom dříve, jak se nám snažíą namluvit.ť »Ano, ale chtěli bychom jejich počet snížit,ť řekla jsem naléhavě. »Božími soudy?ť zaznělo mi v hlavě přezíravě. »Takových požadavků už jsme splnili přílią mnoho. o každém u nás znovu a znovu jednáme. Připouątíme, ty soudy bývají zaměřeny proti nejkrutějąím z vás, ale je přece smutné hubit bytosti z tak vzdáleného světa. Což vám nemůžeme pomáhat jinak, než opět jen vraždami?ť »Nejenom jimi. V poslední době nám pomáhá váą...ť »Víme, betoripek. Z nedostatku vyjadřovacích schopností mu říkáte »medailonť. Donedávna jste s nimi nedovedli vůbec zacházet, museli jsme vám poslat přímý návod.ť <kraceno> -- Dusi
This archive was generated by hypermail 2.1.2 : 10. 08. 2001, 14:28 CEST