Re: Muzum, nespokojenych se svou zenou

From: Dusi (dusi@SoftHome.net)
Date: 13. 04. 2000, 16:18 CEST


Dobrý deň Dusi,

Dňa 13. apríl 2000, o 14:50:26, si o Muzum, nespokojenych se svou zenou napísal:


> Doporucuji  http://www.neknihy.cz FEXT, stin z temnot. Je tam pekny
> popis, co je to Bozi soud i jak funguje. Mnohym vericim i nevericim by
> se panenky protocili!
> zavazal  jsem  se dilo nesirit, ale dvoustrankovy vytah by snad nikoho
> neurazil, pokud bude zajem.

Poplaąeně jsem se posadila a rozhlédla.

Na  nevelikém  kameni,  sotva  pět  metrů ode mě, seděly dvě bytosti a
zvědavě  si  mě  prohlížely.  Rygyňové!  Zachvěla  jsem se. Podle dvou
sluncí   na   jejich  obloze  byla  pravdě  nejbližąí  moje  domněnka.
Mimozemą»ané!

»Dobrý den!ť pozdravila jsem je.

»Vítej  u  nás!ť  ozvalo  se  jako  odpověď.  Současně se oba medvídci
sesmekli  z  vrąku kamene, postavili se a zamířili ke mně. Rychle jsem
se  zvedla  na nohy, abych je přivítala. Byli přesně takoví, jak mi je
líčil  Jíra  a  po  něm  Jarmilka.  Měli  na  sobě  stejnou rudohnědou
kombinézu  jako já, ale byly jim vidět jen světélkující oči. Sahali mi
sotva  kousek nad pás, ale zřejmě to nebyly děti. Viděla jsem, že mají
vzadu  ocas,  ale  ne  jak  jsem  si  až  dosud představovala, typicky
čertovský a s bambulkou na konci. Měli jej silnějąí a nepřílią dlouhý.
Na  hlavách  neměli  přilbičky,  jak  tvrdil Jíra, ale hlavy měli celé
trochu do ąpičky, jakoby opravdu nosili pod kombinézou starogermánskou
přilbu bez rohů.

Lidé se vždy podvědomě snaží vąechno neznámé připodobnit k tomu, co už
znají. První automobily byly proto popisovány jako kočáry bez koní a v
rozvojových  zemích  dosud mnozí lidé nazývají letadla kovovými ptáky.
Jarmilku  zřejmě  nenapadlo  jiné přirovnání než medvídci, Jíra použil
označení  ďáblíci. Měla jsem ale dojem, že ze vąeho co znám se nejvíce
podobají oblečeným dinosaurům.

»Ano,  nemýlíą  se.  Opravdu  máme  nejblíže  k  tomu,  co si ty o nás
myslíą,ť uslyąela jsem okamžitě jejich odpověď.

»Proto jsi k nám ale nepřiąla,ť otázali se mě přísnějąím tónem. »Co tě
vedlo ke tvé žádosti o setkání?ť

»Chtěla bych se něco dozvědět,ť vyhrkla jsem.

»Dozvědět? Proč?ť

»Protože mě doopravdy mrzí, že tak málo vím.ť

»Jenom  to?  Domnívali  jsme se, že jsi nás přiąla poprosit o něco, co
jsme dosud nikomu z vaąeho světa nedarovali.ť

»Když  mi  něco darujete, ráda to přijmu,ť odtuąila jsem. »Ale to není
důvod,  proč  jsem  tady. Chtěla bych opravdu znát více než útržkovité
zlomky vědomostí.ť

»Víą  už  teď mnohem více, než vąichni ostatní lidé vaąeho světa. Jako
první  tě napadlo hledat nás mimo váą svět. Navíc jsi první kdo přiąel
ke golovyrgu s jasným úmyslem setkat se s námi. Proto jsme ti poskytli
tuto výjimku. Ale proč jsi se o to tak snažila?ť

Zarazila jsem se. Že by to vážně přede mnou jeątě nikoho nenapadlo?

»První  jsi  dala  najevo, že chceą jednat přímo s námi. Že jsi uhodla
náą vesmírný původ, tomu se nedivíme, spíąe tomu, že to dosud nikoho z
vás  nenapadlo.  Ale  co  tebe  přimělo tak usilovně se snažit o přímý
kontakt?ť

»Protože  si  myslím,  že  setkání naąich světů bylo trochu málo znát.
Možná jste si o nás zjistili, co jste potřebovali vědět. My vąak o vás
víme málo...ť

»Vy nevíte skoro nic ani sami o sobě,ť pokárali mě.

»To je pravda - ale o vás víme jeątě méně.ť

»Nebylo by dobré, abyste o nás věděli více.ť

»Proč si to myslíte?ť

»Protože vás už trochu známe.ť

Jejich myąlenky najednou ztvrdly, až jsem se otřásla.

»Co o nás znáte?ť vyhrkla jsem.

»Patříte  k  velice  krutému  živočiąnému druhu. Ve vesmíru není mnoho
světů,  jejichž  obyvatelé  by  byli  na sebe navzájem tak krutí, jako
dovedou být lidé z vaąí Země.ť

»Ne vąichni!ť namítla jsem.

»Ne vąichni, jen větąina.ť

»Nemyslím,  že  by to byla větąina,ť odporovala jsem jim. »Byli jste u
nás  v  době Třicetileté války, mohlo se vám tedy zdát, že náą svět je
ąpatný a krutý. Ale od těch dávných dob se mnohé změnilo!ť

»Ano,  známe. Osvětim, Dachau, Hiroąima, Nagasaki. Téměř bez ustání se
navzájem  zabíjíte,  jen  se  občas  střídají  osoby  a místa, zatímco
zločinů  přibývá  -  a  s  nimi  mrtvých.  Tisíce,  statisíce, miliony
mrtvých.ť

»Ne vąude. Jsou na Zemi místa, kde se nezabíjí.ť

»Máme  o  vás  hrozné  zprávy.  Momentálně  je sice na větąině povrchu
vaąeho  světa  klid,  ale co je to platné, když každý rok desetitisíce
lidí umírají násilnou smrtí. To nepopřeą.ť

»Nepopírám  to.  Chtěla bych tomu zabránit, jen nevím jak. Až teprve v
poslední  době  nám pomáhají zmenąovat zlo naąeho světa pomůcky, které
jste nám darovali, ale vąechno je teprv v počátcích.ť

»Víme  o  tom,ť přikývli. »Ale víme i o přísluąníkovi vaąí civilizace,
který bezdůvodně zahubil dítě okamžik předtím, než probudil golovyrg.ť

Zachvěla jsem se. Jistě ąlo o soudce Folkerta.

»Právě toho máme na mysli.ť

»Ano, ten člověk byl zlý,ť připustila jsem.

»Takových  máte spousty i v tak zvaných klidných místech. A to i dnes,
ne jenom dříve, jak se nám snažíą namluvit.ť

»Ano, ale chtěli bychom jejich počet snížit,ť řekla jsem naléhavě.

»Božími  soudy?ť  zaznělo mi v hlavě přezíravě. »Takových požadavků už
jsme  splnili  přílią  mnoho.  o  každém  u nás znovu a znovu jednáme.
Připouątíme, ty soudy bývají zaměřeny proti nejkrutějąím z vás, ale je
přece  smutné  hubit  bytosti z tak vzdáleného světa. Což vám nemůžeme
pomáhat jinak, než opět jen vraždami?ť

»Nejenom jimi. V poslední době nám pomáhá váą...ť

»Víme,  betoripek.  Z  nedostatku  vyjadřovacích  schopností mu říkáte
»medailonť.  Donedávna  jste  s  nimi nedovedli vůbec zacházet, museli
jsme vám poslat přímý návod.ť


<kraceno>


-- 
Dusi



This archive was generated by hypermail 2.1.2 : 10. 08. 2001, 14:28 CEST